Proč právě svatby?
Jmenuji se Lucie, a jsem proto předurčena k tomu, abych se věnovala svatbám … “Cože?“ No, vážně. Od té doby, co se kolem svateb více pohybuji, jsem si nemohla nevšimnout, že každá druhá paní či slečna, která se nějakým způsobem věnuje svatbám, od koordinátorek, přes fotografky až po vizážistky a další profese, se jmenuje Lucie.
Chystáte-li zrovna svatbu, zkuste si toho schválně všimnout 
K svatbám mě přivedla asi hlavně má romantická povaha. Svatby jsem měla ráda vždycky a když jsem byla pozvaná na veselku svých známých či členů rodiny, těšila jsem se tak, že jsem ani nemohla dospat.
Jelikož jsem studovala hudbu, účastnila jsem se jako muzikant mnoha svateb a vždy jsem se snažila co nejvíce nasát onu slavnostní a romantickou atmosféru. Často jsem se i nabídla jako dobrovolník, který pomůže se svatebními přípravami, hrála jsem na svatebních obřadech zadarmo, pekla jsem svatební cukroví a pomáhala snoubencům s výzdobou či s nácvikem svatebního tance.
Svatby pro mě vždy byly, a stále jsou, srdeční záležitostí a jsem moc ráda, že se jim díky své profesi i koníčkům mohu věnovat naplno, a pomáhat tak nevěstám a ženichům, aby byl jejich svatební den ještě o něco krásnější, originálnější, romantičtější, zkrátka ještě více kouzelný.
Lucka a housle
Pocházím z hudební rodiny a na housle jsem se začala učit už v 6ti letech. Vystudovala jsem hru na housle na teplické konzervatoři a poté na Karlově univerzitě v Praze.
V rámci svých studií jsem se věnovala hlavně hudbě klasické. Srdce mě však táhlo i k žánru world music a konkrétně pak k hudbě keltských národů, které jsem se věnovala v kapele Goblin, která se zaměřuje na tradiční irskou hudbu. Od irské lidové kultury jsem se časem dostala ke kultuře vlastní, tedy k české lidové hudbě.
V průběhu let jsem se věnovala i dalším hudebním žánrům, vystupovala jsem s různými orchestry, kapelami a dalšími hudebními tělesy.
Hudbu vnímám nejen jako svou profesi, ale i jako svůj největší koníček.
Lucka a tanec
Když mi bylo asi 7 let chtěli mě rodiče přihlásit na taneční obor. Zájem byl však veliký a všechny děti musely projít výběrovou zkouškou. Mě tenkrát nevzali… Prý pro nedostatek talentu.
Vyrůstala jsem tak s přesvědčením, že jsem dřevo a tanci se nikdy věnovat nebudu. Ale když mi bylo asi 13 let, vše se změnilo. Zmiňovaná irská hudba mě totiž zavedla na představení irského tance a já jsem se ještě ten večer rozhodla, že se jej naučím. Nadšení bylo větší než strach, že jsem dřevo.
Zanedlouho jsem spolu s několika dalšími nadšenci založila taneční skupinu, pro kterou jsem začala stavět choreografie a objevila tak svůj nový talent a vášeň. Začala jsem také tanec vyučovat.
V dalších letech jsem prošla celou řadou tanečních kurzů a seminářů. Stavěla jsem choreografie maturitních předtančení a svatebních tanců.
Abych všechny dovednosti ještě více prohloubila, absolvovala jsem akreditační taneční kurz, v rámci kterého jsem se věnovala právě stavbě choreografií, taneční pedagogice a pohybové průpravě.
Vím, že spousta lidí vyrostla, tak jako já, v přesvědčení, že jsou dřevo a tančit neumí, ale věřte, že ve většině případů to není pravda, a já jsem si jistá, že každý se s trochou trpělivosti a jistou dávkou nadšení může naučit zatančit pěkný tanec… Třeba právě ten svatební.